Zde jsem,
padá listí...
Les šumí,
Padá listí...
A já tu sedím tak sama.
Možná je to sen
a možná pravda.
Ne, nejsem tady sama,
jsi se mnou.
Vždy jsi se mnou.
Miluji Tě,
padá listí.
V dáli svítí -
hvězda jasná.
Les šumí,
Padá listí...
A já tu sedím tak sama.
Možná je to sen
a možná pravda.
Ne, nejsem tady sama,
jsi se mnou.
Vždy jsi se mnou.
Miluji Tě,
padá listí.
V dáli svítí -
hvězda jasná.
"O čem přemýšlíš?" ptáš se mě.
"Proč tu jsi? A co chceš?"
Já však vzala - ten list...
List barevný jako paleta malíře.
A v tu chvíli - vzpomněla jsem si na Tebe,
podívám se do nebe.
Opakuji: "Miluji Tě."
Nejsem silná,
ani bez chyby.
Chci být jiná,
teď si říkám: "Avšak kdyby..."
Kdyby se to nestalo,
kdybych to neudělala,
není toho málo,
promiň, co jsem udělala.
Nebo neudělala a měla udělat..?
Sedím tady,
šumí vítr,
listí padá.
"Kde jsi? Proč jsem tak sama?"
Ty však stojíš u mě,
ať se děje cokoliv.
Připraven mi pomoci
a to nejen v nemoci -
ať jsem kdekoliv.
Jsem tak vděčná za Tebe,
padá listí...
"Miluji Tě!" křičím do nebe.
Potůček teče -
Děkuji Ti.
A vše kolem mě ví,
jak moc Tě miluji.
Lásku svou Ti vyznávám
a srdce své předávám.
Bohužel, není tomu vždycky tak.
Jsem pouhý člověk a mám své chyby.
Někdy bych si přála býti pták,
rozletět se a nemyslet na slovíčko - kdyby...
Dohnala jsem Tě tak daleko -
svými hříchy do konce...
Ta úmorná cesta -
dokonce až na smrt.
Hora jménem Golgota,
nevážila jsem si Tvého života.
Zapřela jsem Tě v srdci, v práci či ve škole?
Zasáhla mě kulka mé vlastní pistole.
Byla jsem Petrem -
třikrát?
Možná vícekrát...
Nadávala Ti.
Nechtěla Tě.
Bylo mi líp bez Tebe. ...
To bylo však pouhé první zdání,
nyní myslím na Tebe bez přestání.
Tebe potřebuji - Ty to víš.
Jsi má Láska, chci nést svůj kříž.
Sama to nezvládnu,
potřebuji Tě.
Prosím, doprovázej mě.
Dřív jsem od Tebe utíkala,
a pak plakala.
Stejně tak jako lidi, vojáci, ...
Když jsi čekal na rozsudek -
já byla mezi nimi
a společně s nimi se posmívala,
a nejen nadávala. ...
Ve chvíli, kdy vojáci Tě odváděli,
nepostavila jsem se za Tebe.
Já společně s nimi Tě vlekla -
na tu cestu dlouhou - na ten kříž...
Pokrytectví mě ovládlo,
v tu chvíli mě napadlo:
Neznáš ho a běž pryč.
Jen křič a křič:
"Ukřižuj ho, ukřižuj!"
"Kdo ale stál při Tobě?"
Já bohužel ne...
"Kolik ran jsi musel dostat?"
Ani jsi nemohl na nohou stát.
Kolikrát jsem Ti ublížila,
kolikrát jsem Tě i zbila -
třeba svými skutky,
třeba svými činy,
třeba svými myšlenkami.
Nechala jsem Tě nést samého ten kříž těžký,
musel jsi ho nést, šel jsi pěšky.
A já každý den
Tě na kříž přibíjela svými hříchy.
Promiň.
Nyní vím, kde pravda je.
Lituji. Promiň. Odpusť.
Miluji Tě.
A listí padá a padá,
větřík fouká,
hvězdy září..
Miluji Tě - jsi má jistota.
Úsměv se mi na tváři rozzáří.
Vím, já sama jsem hříšná a slabá,
ale s Tebou silná budu.
Mám touhu a přání,
být už jen navždy Tvá...
Prosím, smyj ze mě mé hříchy.
Slzy a pláč.
Ptám se Tě nač?
Nač jsi zemřel? Nač jsi tou cestou šel?
Ano, myslil jsi na mě.
A kvůli mě, abys mi otevřel nebe.
Abys mi ukázal, co je to mít rád.
Mít rád až na smrt...
Abys mi ukázal, co je to - milovat.
Tolik se toho od Tebe naučit chci -
lásku bez podmínek- lásku nekonečnou. "Proč tu jsi? A co chceš?"
Já však vzala - ten list...
List barevný jako paleta malíře.
A v tu chvíli - vzpomněla jsem si na Tebe,
podívám se do nebe.
Opakuji: "Miluji Tě."
Nejsem silná,
ani bez chyby.
Chci být jiná,
teď si říkám: "Avšak kdyby..."
Kdyby se to nestalo,
kdybych to neudělala,
není toho málo,
promiň, co jsem udělala.
Nebo neudělala a měla udělat..?
Sedím tady,
šumí vítr,
listí padá.
"Kde jsi? Proč jsem tak sama?"
Ty však stojíš u mě,
ať se děje cokoliv.
Připraven mi pomoci
a to nejen v nemoci -
ať jsem kdekoliv.
Jsem tak vděčná za Tebe,
padá listí...
"Miluji Tě!" křičím do nebe.
Potůček teče -
Děkuji Ti.
A vše kolem mě ví,
jak moc Tě miluji.
Lásku svou Ti vyznávám
a srdce své předávám.
Bohužel, není tomu vždycky tak.
Jsem pouhý člověk a mám své chyby.
Někdy bych si přála býti pták,
rozletět se a nemyslet na slovíčko - kdyby...
Dohnala jsem Tě tak daleko -
svými hříchy do konce...
Ta úmorná cesta -
dokonce až na smrt.
Hora jménem Golgota,
nevážila jsem si Tvého života.
Zapřela jsem Tě v srdci, v práci či ve škole?
Zasáhla mě kulka mé vlastní pistole.
Byla jsem Petrem -
třikrát?
Možná vícekrát...
Nadávala Ti.
Nechtěla Tě.
Bylo mi líp bez Tebe. ...
To bylo však pouhé první zdání,
nyní myslím na Tebe bez přestání.
Tebe potřebuji - Ty to víš.
Jsi má Láska, chci nést svůj kříž.
Sama to nezvládnu,
potřebuji Tě.
Prosím, doprovázej mě.
Dřív jsem od Tebe utíkala,
a pak plakala.
Stejně tak jako lidi, vojáci, ...
Když jsi čekal na rozsudek -
já byla mezi nimi
a společně s nimi se posmívala,
a nejen nadávala. ...
Ve chvíli, kdy vojáci Tě odváděli,
nepostavila jsem se za Tebe.
Já společně s nimi Tě vlekla -
na tu cestu dlouhou - na ten kříž...
Pokrytectví mě ovládlo,
v tu chvíli mě napadlo:
Neznáš ho a běž pryč.
Jen křič a křič:
"Ukřižuj ho, ukřižuj!"
"Kdo ale stál při Tobě?"
Já bohužel ne...
"Kolik ran jsi musel dostat?"
Ani jsi nemohl na nohou stát.
Kolikrát jsem Ti ublížila,
kolikrát jsem Tě i zbila -
třeba svými skutky,
třeba svými činy,
třeba svými myšlenkami.
Nechala jsem Tě nést samého ten kříž těžký,
musel jsi ho nést, šel jsi pěšky.
A já každý den
Tě na kříž přibíjela svými hříchy.
Promiň.
Nyní vím, kde pravda je.
Lituji. Promiň. Odpusť.
Miluji Tě.
A listí padá a padá,
větřík fouká,
hvězdy září..
Miluji Tě - jsi má jistota.
Úsměv se mi na tváři rozzáří.
Vím, já sama jsem hříšná a slabá,
ale s Tebou silná budu.
Mám touhu a přání,
být už jen navždy Tvá...
Prosím, smyj ze mě mé hříchy.
Slzy a pláč.
Ptám se Tě nač?
Nač jsi zemřel? Nač jsi tou cestou šel?
Ano, myslil jsi na mě.
A kvůli mě, abys mi otevřel nebe.
Abys mi ukázal, co je to mít rád.
Mít rád až na smrt...
Abys mi ukázal, co je to - milovat.
Tolik se toho od Tebe naučit chci -
Tak jak milovat umíš jen Ty.
Otvírám Ti nejen srdce své,
miluji Tě.
Není vše tak zlé...
Ty dokážeš dát naději, víru
a zacelit v mém srdci díru.
Dokážeš odpustit a opět začít znova,
nejsou to jen má slova.
Lituji, promiň.
Jen já vždy se otočím zády,
ale Ty tu stojíš znova a znova -
připraven mě obejmout.
Jak se zachovám?
Co udělám?
Žádný sen,
ani zdání.
Miluji Tě - pravda to jest -
chci se vydat po té správné z cest.
Děkuji Ti.
Otevíráš duši, oči i sluch -
Otevři i mě, ať necítím ten puch.
Puch zlosti, žalu, nenávisti,
který tuto zemi svírá.
Ať mě drží Tvá víra -
víra lásky, radosti, víra v Tebe,
chci jíti za Tebou do nebe.
Dej mi k tomu odvahu, sílu a lásku.
Je to všechno na vlásku.
Nástrahy totiž tohoto světa veliké jsou,
a tak Tě prosím o Tvého svatého Ducha.
Vyslyš, prosím, modlitbu mou,
nechci být malomyslná ani bezduchá.
Chci vytrvat.
Díky za ten krásný sen,
který pravdou je.
Svítá nový den
a já vím, že jsem Tvá.
Děkuji za Tvou oběť,
za Tvou smrt,
která život navrací.
Ta krása!
Padá listí,
svítá nový den,
a já vím jen,
že Tě miluji.
Děkuji,
že jsi zemřel za mě.
Objímám Tě a
- MILUJI TĚ.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.