V šeru noci úžasné

a v šumění ticha

světélko u svatostánku

jenom tiše bliká.

 

Jsem tu s Pánem sama,

dívám se na Něho,

hukot Jeho přítomnosti

oprostil mě od všeho.

 

Nemusím nic říkat,

On se dívá na mne

a já už nepociťuji

své starosti žádné.

 

Všechno se mi rozplývá

zde, v Pánově bytí

v něm já žiju, hýbám se

On mé živobytí.

 

Dvě duše se našly

a Bůh na mě kývá,

On je nápoj, také Chléb

Ježíš je má skýva.

 

A v tom tichu tajemném

nehýbu se pranic,

tento čas já nevyměním

ve svém životě za nic.

 

Ta láska mne prostupuje,

nemám nikdy dosti,

srdce mé již přetéká

Boží přítomnosti.

 

Chce se mi moc plakat,

slzy z očí kanou,

nechci nikdy Ježíšovi říci:

"Nashledanou".

 

Hodiny na věži již

půlnoc odbíjejí

a hlubiny duše se

láskou napájejí.

 

Láskou Svaté Trojice

Otce, Syna, Ducha

kéž ta jejich činnost ve mně

nikdy neutuchá.

 

Ó, Ty, Synu velkolepý

milovals mne prve

než jsi prošel řekou

bolesti a krve.

 

Kéž Tvoje Krev, Pane,

také na mne skane,

Tvoje moc ať prostoupí mě

zlo nenechá žádné.

 

Ty můj Svatý Bože,

daruj mi svou svatost,

kterou může posilnit

Nejsvětější Svátost.

 

Kéž se celá proměním

ohněm Tvojí moci,

kéž Ty rosteš, já se menším

tady, dneska v noci.

 

Kéž získám Tvé milosti

a z nich dále žiju,

z úcty k Tobě, Bože můj

do hrudi se biju.

 

Můj nejdražší Ježíši,

teď se musím loučit,

kéž bys mohl naše srdce

dohromady sloučit.

 

Bych odešla oblitá

Tvou úžasnou něhou,

Tebe v srdci nesla si

láskou, nadějí a vírou.

 

Kéž to všechno, Pane, slouží

k duše mojí spáse.

Odcházím a děkuji.

Zítra přijdu zase.